Virtuální automluva

Tady Václav Chochola virtuálně, vždy jsem si představoval tento způsob automluvy za geniální. Popsal jsem tisíce stránek papíru, vystřihal články z časopisů a novin, nestíhal jsem je zakládat do speciálních alb, které jsem zakládal již jako 17tiletý.

Ty alba dodnes existují, ale výstřižků zbylo daleko více, začaly se kupit, posléze jsem je ani nestačil vystřihovat a tak zůstaly v obálkách a krabicích od gramofonových desek. Pracovní název dostaly CMZ = co mě zajímá. A bylo toho v mém životě mnoho.

Koncentrovannost myšlenek se stále rozptylovala a přímo zoufale mi chybělo mnoho asistentů, kteří by moje nápady i práci s fotografiemi pomohli dotahovat. Zaznamenával jsem zajímavé akustické informace - ať už to byly rozhovory, zahájení vernisáží, nebo koncerty v Lucerně, fotografoval jsem často více událostí najednou, filmoval jsem a často nezbyl čas vše zpracovávat. Archiv všeho se kupil a čekal.

A teď je tu konečně BLOGGER a Google! To je ohromný vynález. Jedním tahem se mohu vypovídat ze všeho.
CMZ, Archiv- archeo, Audio- vizuel spectacel a pozorovat při tom i hvězdy na obloze.
Ty, když jsem v noci pozoroval dalekohledem, nesklidil jsem pochopení ani u svých blízkých. Mysleli si, že jsem se zbláznil.
Ano, ve svých frenetických stavech jsem popsal nejen tisíce papírů, ale když nebyly po ruce, psal jsem i do svých oblíbených knih. Poznámky, nápady, myšlenky. přicházely nečekaně, jedna přeskakovala druhou, cítil jsem se v těchto okamžicích jak nabitá elektrárna a na dosah u postele nebyl žádný papír. Tak jsem popsal  knihu monografii Charlie Chaplina, mého oblíbence. Gagmana, kterého jsem v mládí často napodoboval.

 Popsal jsem i obrázkové leporelo ilustrací pro děti  od Zdenka Seydla, které věnoval malé Blance.
Moje běžné bloggerové poznámky byly vyhodnoceny v té době psychiatry za nemocné, potřebné se léčit.
Nacpali do mě sedativa a blízké okolí mě pozorovalo starostlivýma očima. Dostal jsem se dokonce do psychiatrické léčebny profesora Vondráčka. Moje radost z objemu aktivit, které jsem ve své mysli rozvíjel tehdy nebyla žádoucí. V 50. letech se  nepřislušelo být opojen tvorbou a uměním, nespat až blouznit, molekuly DMT se mi rozlily celou nervovou soustavou, činily mi šťastným, ale signál pro okolí byl poplach.
Ten člověk potřebuje pomoc, je vyšinutý!!!
A teď tu mám BLOGGER a vše to, co jsem chtěl tehdy sdělit Fotografiemi
                                                                                             filmem, psaním
                                                                                             malováním,divadlem, sportem, zvukem
to vše teď mohu spojit, propojit, zavěsit a dát všem na odiv.

 Moje božská žena Božena s malou Blankou v Libni, před nastěhováním. Černá páska na klopě mého saka jen krátce po smrti mého otce mistra tesařského Václava Chocholy. Jaro 1954

30.1. 2012 v den 89. narozenin V.Chocholy  zapsala   Blanka, kdy rozmlouvala genealogicky přes molekuly DNA a DMT.
Pro výstavu GEN doplněno 14.9. 2015 DOX Praha.